Okolní, převážně zalesněné, kopce nabízí ježdění v nadmořské výšce 1000-2000mnm. V okolí je spousta zajímavých cest různé obtížnosti a dají se najít i opravdové lahůdky, byť ne na každém kroku. Asfaltu se lze elegantně vyhnout anebo ho naopak použít pro urychlení přesunu. Zkrátka velmi dobrá cílová oblast.
Na 8 dnů jsme měli pronajatý apartmán kousek od náměstí v Chiesa. Cena pod 11E/os/noc byla více než sympatická, byť se samozřejmě nejednalo o žádný luxus. Ale jako ubytovaní pro pět bajkerů ideální.
V šesti dnech vyhrazených na ježdění jsme podnikli pět skvělých výletů různé obtížnosti. Podrobnosti si můžete přečíst dále.
Fotky z akce naleznete zde: Lavarone 2008
V sobotu jsme si vystáli zácpu na dálnici za Brennerem a kolem 20hod dorazili do Chiesa a našli ubytovaní. Apartmán byl v trochu zastrčeném starším domě a vybavení korespondovalo se stavbou. Sporák bylo jasné, že něco pamatuje a i paní domácí dalo chvíli práce tenhle propan-butanový zázrak zprovoznit. Na druhou stranu, fandové pravého historického nábytku by si přišli na své. Sečteno, podtrženo, prima ubytovaní pro pět bajkerů za více než sympatickou cenu.
Den první - Folgaria, Forte Dosso Del Sommo
V něděli neváháme a vyrážíme pojezdit po okolí. úvodní nadšení je velké a co nás čeká pořádně nevíme, jen tak tušíme. Hlavně se hoooodně těšíme. Sjezd z Chiesa do Carbonare mně osobně vykouzlil úsměv na tváři od ucha k uchu. Krásné lesní cesty, pevná šotolina, prostě radost, radost, radost. Za Carbonare(1050mnm) začíná první stoupání a je jasné, že tady to o rovinkách nebude. Část kopce na Forte Cherle tlačíme s místním bajkerem, kterého jsme žádali o radu kudy kam. Na značení však zapomeňte. Místní pán byl na kopci jako první, dali jsme řeč - bylo mu 64 let, problémy se srdcem, už mu to tak nejede, říkal. Prostě důchodce, který následně šlápl do pedálů a zmizel v dáli. No, co dodat... Tady se zkrátka jezdí jinak. Chtěl bych být jednou stejným důchodcem...
Přes M.ga Clame se dostáváme pod Forte Cherle (1445mnm). Stále nahoru, nahoru. Kopec se zvedá víc a víc, tohle že se dá vyjet? Dá, ale když odpoledne pojedeme stejnou cestou zpět, budu se divit ještě více. Na Forte Cherle dáváme první pauzu. Máme za sebou první stoupání tohoto týdne a další a další nás čekají. Bylo sice první, ale ne poslední.
Mírně klesající asfaltka mezi Forte Cherle a Passo Del Sommo (1343mnm) nabízí příjemný odpočinek. Bike sice na asfalt nepatří, ale... ale zde možná sem tam kousek neuškodí. Popis trasy slibuje za Passo Del Sommo prudké stoupání. Dáváme tedy oběd a psychicky se chystáme. Zbytečně, není to tak zlé. Po drobných orientačních problémech vyjíždíme k chatě Costila Paradise. Krásné výhledy. Paráda. Všichni natěšeně valíme po turistické pěšině o 500hm níže do Folgarie (1150mnm). Posledních pár desítek metrů sjíždíme po schodech a hup, peší zóna před námi. Cukrárny, kavárny, ... A zmrzlina přece k Itálii patří a další šance si líznout dnes už nebude.
Z Folgaria vyjíždíme po silnici směrem na Mezzaselva. Najednou cítím vůni grilovaného masa. A skutečně, na malém plácku přímo u silnice stoji zaparkované auto a na krajnici rozpálený gril. Myslím, že se mi to zdá, ale naštěstí to nejsou halucinace. Později pochopím, že různá grilování a pikniky na všech možných místech patří k oblíbeným místním kratochvílím.
Stoupání na Frote Dosso Del Sommo (1670mnm)je dlouhé, ale milosrdné. Přiměřeně stoupající cesta začne ve vyšších partiích nabízet i výhledy a zřícenina na vrcholu kopce je užasná. Slunce, výhledy, nad námi až děsivé olovnaté mraky. To ještě doufáme, že nezmokneme... Přejezd na Passo Coe (1610mnm) vede kousek po ostém hřenbínku, ale jinak není to, co popis tasy sliboval. Pěkné, ale čekali jsme něco přeci jen zajímavějšího.
Po dojezdu na Passo Coe se oblékáme. Zdá se, že nás déšť nemine. Necelý kilometr jedeme po asfaltu a odbočujeme doleva po E5 směr známé Forte Cherle. Mraky se stahují a cesta po travnatých pastvinách zrovna neubíhá. Třešničkou na dortu je stoupaní na bezejmenou kótu 1732 u M.ga Pioverna Alta. Při pohledu před sebe mě napadá jediné - „cože??? Tohle ze je MTB trasa??“. No nebyla... Pohled do mapy odhalí, že zde na asi 400metrech skutečně puntíky značící MTB chybí. Důvod je zřejmý. Kola na záda a hezky pěšky po cestičce, mezi kameny nahoru. Na tomhle kousku nabírá 100hm výšky. A prší. A víc a víc. škrábeme se v dešti nahoru, kde nás vítaji krávy pohledem, který dává tušit, že voly už dlouho neviděly. A hned pět. Kopec jsme si pro sebe pojmenovali „Kraví hora„ a v dešti pokračujeme kluzkým terénem k Forte Cherle.
{mosimage} Po dvou pádech v lese (jedna přilba na odpis) řešíme ještě defekt. A do toho déšť. Klasika. Naštěstí během výměny duše přestává pršet a na Forte Cherle dojíždíme už za slunka vykukujícího z mraků. Nálada rázem stoupá a těšíme se na sjezd do Carbonare. Po pár metrech se nám za Forte Cherle otevírá dech beroucí podívaná. Nahoře slunce, v údolí mraky. Počasí jak na podzim. Začínáme prudce klesat. Fakt hodně prudce... Tohle že jsme ráno vyjeli? Dost dobrý, jeden by se nejraději pochválil a poplácal po zádech. Noříme se do mraků, viditelnost rapidně klesá. Ale tady už je to jedno, cestu známe a tak těch 50m, na které je vidět, stačí.
V Carbonare si nehrajeme na hrdiny a domů se vracíme poslední asi 2km po asfaltce. Počasí je pořád nic moc, ale nakonec jsme rádi, že to dopadlo jen takhle. I tak, na první den velmi slušný výlet. A už také víme, že příště si připravíme trasu do GPS.
Najeto: 52km / 1830hm
Den druhý - okolo M. Verena (2015mnm)
I pondělní výlet slibuje nevšední zážitky. Naše cesta povede na východ od Chiesa a objedeme si masiv Monte Verena. V Gionghi odbočujeme do krásného stoupání lesem pod lanovku a ke sjezdovce. Škoda, že po včerejším dešti ještě stále není sucho. Za Spiazzo Alto (1291mnm), kam sem se ještě jednou podíváme, potkáváme dalšího místního bajkera - moc jich tu nejezdí. Děláme mu místo a než si stačíme všimnout, jaké kolo sedlá, je v háji. Nažehlený červeno-bílý dres se kolem nás mihl rychlostí nevídanou. No, zjevně mu nebylo 64 let a netrpěl žádnou srdeční chorobou, jako biker z prvního dne.
Kolem Forte di Busa Verle (geocache) dojíždíme k hotelu Vezzena. Pěkné posezení venku láká k odpočinku, ale oběd to zase nebude. Venku se totiž neobsluhuje a v krásném počasí se mi nechce zalézt do hotelové restaurace. A druhý den ještě stále věřím, že po cestě nejaké občerstvení bude. Nebylo. Další dny již nenechávám nic náhodě a vozím řádnou svačinu.
Za M.ga Brusolada (1431mnm) jsme zvolili cestu sice přímou, ale nebyla to ta pravá. Pokud tedy nepovažujeme za normální tlačit kolo houštím do kopce po pěšince. Ale nebylo to naštěstí daleko. Pak už jsme se v pohodě dostali k Mandrielle (1693mnm), odkud začínala cesta kolem Vereny. Věděli jsme, že se k Mandrielle po pár hodinách vrátíme. Sjezd po rozmlácené šotolinové cestě nebyl bůh ví co, ale dalo se. I přes absenci GPS signálu jsme podle nadmořské výšky trefili dlouhý traverz ke Curva del Martin (1269)mnm. Kdybchom bývali tušili, jak zlý bude výjezd na Croce Del Civelo (1697mnm), asi bychom to vzdali už na Mandrielle. Stoupaní po opravdu zlé šotoline z nás vysálo hodně energie... Ale byli jsme zpět nahoře.
Přes Mandrielle a Camporosa (ani zde opravdu občerstvení neseženete) jsme se krásnou krajinou plnou pastvin vrátili nad Laghetto (1193mnm) a dali si milý sjezd do tohoto sportovního střediska. Zbytek cesty už byla rutina, po asfaltu nejkratší cestou přes Gionghi domů.
Najeto: 65km / 1650hm
Den třetí - prohlídka Chiesa, odpočinek
{mosimage} Předchozí 2 dny nás poněkud pocuchaly a tak jsme ráno pospali, pokecali, dali chutnou snídani a pak vyrazili pěšky na zmrzku, prohlédnout Chiesa, Lago di Lavarone, ... Poseděli jsme v restauraci u jezera, pokecali o bajkovaní, skialpech, dali pravé italské presso. Zkrátka si udělat den dovolené. To se nám opravdu povedlo a musím říci, že proflákat den dovolené není zase tak špatný nápad.
Den čtvrtý - skalní římsy nad Caldonazzo
{mosimage} Ráno hrozilo deštěm, ale nakonec jsme se přece jen rozhodli pro vychvalovanou cestu do Caldonazzo (450mnm). Jedná se o exponovanou turistickou cestu, která je i v mapě byla značena jako bajkerska trasa. Což bylo teda docela odvážné... Sjezd z Chiesa přes Tamazol nabízí exponované úseky s krásnými výhledy na jezero ležící stovky metrů pod námi. Luxusní sjezd, rozhodně stál za to. Doporučuji, i kdyby jste neměli jet nic jiného. Ale buďte připraveni sesednout z kola.
Ve městečku Caldonazzo jsme okoukli pláže, centrum, dali si pizzu... Prostě taková „normální“ destinace pro letní rodinnou dovolenou. A pak nás čekalo 800hm po asfaltu na Spiazzo Alto (1291mnm). úzká asfaltová silnička se klikatila ve skále výše a výše. Celkem 1,5hod v sedle, stálého stoupání bylo úmorných, ale sjezd do Caldonazzo stal za to. Na druhou stranu, když to srovnám s výjezdem na Croce Del Civelo z druhého dne, zaplať pánbůh za ten asfalt. Pak jsme částečně známou cestou přes Verezzenu a Millegrobbe (1424mnm) ležící o tisíc metrů výše než jezero Caldonazzo dojeli oklikou do Lagheto a zpět se vrátili tentokrát ne po asfaltu, ale lesními cestami přes M.ga Tablat. Příjezd do Chiesa před 18h byl na pohodu. Další krásný den za námi.
Najeto: 52km, 1400hm
Den pátý - Monte Maggo
{mosimage}Dnes jsme se posunuli autem do Ortesino (1350mnm) a pak vyrazili přes Orsara směrem na průsmyk Passo Coe, což bylo docela do kopce a na závěr přes pastviny. Opět jsme si mohli omrknout „Kraví horu„ a zavzpomínat na nedělní nesení kol na zádech. Po Passo Coe (1610mnm) následoval úžasný výjezd singlem ma Monte Maggo (1853mnm). Krásná stezka s božskými výhledy. Celá se dala jet, byť to nebylo zadarmo. Zkrátka single track a kopec jak ma být. Z M.Maggo jsme po obědě (z vlastních zásob) sesvištěli 11 km dlouhým sjezdem krásným údolím přes M.ga Zonta (1543mnm) a M.ga Azarom (1300mnm) dolů pod skály Di Toraro, kde za sebou měl Ivan už 2 defekty a jak se ukázalo o pár desítek minut později, nebyl píchaní ještě stále konec. Následoval výjezd 500hm šotolinou na Rif. G. Rumor a přes Passo Valbona (1782mnm) jsme se přehoupli k chatě Rif. Valbona. Na Rif. Rumor jsme dali pivko a sandwich za neuvěřitelných 5E, na Rif. Valbona nám záse dali zadarmo jakýsi iontový drink pro bikery. Návrat po náhorních planinách Costa D'Agra (1820mnm) byl dech beroucím zážitkem a záverečný sjezd 400hm k autu jakbysmet. Dnes jsme řešili celkem 5(!) defektů.
Najeto: 38km, 1200hm
Den šestý - okolo Chiesa
{mosimage}Poslední den ježdění jsme se rozhodli už nijak nehrotit. Nechtěli jsme zbytečně popojíždět dále od ubytování autem a na druhou stranu jsme nechtěli jet již známé trasy. Po delší diskuzi nad mapou jsme vymysleli kolečko kolem Chiesa. Stále blízko ubytování a přitom pěkná trasa. No povedlo se... I tenhle krátný výlet jsme si užili.
Jako ranní rozcvičku jsme si dali Monte Rust (1282mnm), kopec nad Chiesa se zříceninou jakési observatoře a zároveň s novým vysílačem. Dolů jsme to vzali kousek na přímo průsekem v lese a pak pokračovali dále lesními cestičkami až k jezeru Lago di Lavarone. Kolem obce Cappella a dále lesy jsme nastoupali nahoru směrem k Laghetto, odbočili vlevo a u lanovek jsme si dali poslední oběd tohoto týdne. Malou oklikou jsme sjeli opravdu krásným sjezdem do Bertoldi a pak pokračovali přes městečko po pěkných cestičkách sjeli až k Chiesa. Musím říci, že dnešní den bylo moc hezké svezení a vřele mohu doporučit vyrazit i na vyjížďku po blízkém okolí Chiesa. Dají se najít pěkné trasy a v nejhorším je člověk za chvíli doma.
Najeto: 20km, 600hm
Závěr
Lavarone leží severovýchodně od známé Gardy a zhruba 800km od Prahy, z čehož je drtivá většina po dálnici. Malou nepříjemností byly zácpy za Brennerem v sobotních odpoledních hodinách, čož ale není žádné velké překvapení.
Oblast je svým charakterem podobná některým českým horám. Ve výškách 1000-2000mnm se jezdí převážně v lesích, občas vykoukne nějaký vrcholek, skála, otevře se krásný výhled. Je třeba počítat s místy nepříjemnou šotolinou a celkově denní dávky převýšení jsou dost nad 1000hm.
Nutností je dobrá mapa (my měli Kompass 631). Místní značení není nic moc a kromě toho, hodně doporučených MTB tras vede mimo jakékoliv turistické značky a tím pádem jsou výlety orientačně náročnější. GPS je výhodou. Sice se dá v pohodě obejít i bez ní, ale tahat každou chvíli mapu a přemýšlet kudy kam není nic moc. Trasy značené na mapě jako cyklo/MTB stojí za to projet.
Zdroje:
http://monolink.sweb.cz/Lavarone2005/Lavarone2005.htm - velmi detailní popisy tras, doporučuji
http://monolink.sweb.cz/LavaroneMTBtrasy.htm - popisy tras i s profily
http://www.fortezzebiketour.it/home_ENG.aspx - místní web s trasami
Tento výlet velmi pěkně připravil PENED a ubytování zařídil Ivan. Honza a já jsme se velmi rádi zúčastnili. Díky kluci!
Žádné komentáře:
Okomentovat