7. 9. 2008

Stubaier Höhenweg - 08/2008

Začátkem srpna jsem naplánoval další „höhenweg". Jak už to tak bývá, většina lidí zřejmě dává přednost válení se u moře a tak pro mě bylo spíše příjemným překvapením, že se nalezl alespoň jeden parťák na tenhle výlet. A tím byl Pospa, se kterým jsme prošli celou trasu. Na druhý prodloužený víkend se k naší dvoučlenné skupině přidal ještě Honza a Simona.

Předpověď neslibovala žádné zázraky, ale ani nebyla úplně špatná. A stejně, předpovídat počasí na více než tři dny je spíš věštění z křišťálové koule. A tak jsme v neděli brzo ráno vyrazili si užít super týden ve Stubaiských Alpách. A musím řící, že se nám to podařilo na jedničku. Většinu dnů jsme měli počasí naprosto luxusní, ale sem tam nám i sprchlo. Zřejmě aby to nebyla taková nuda a vážili jsme si sluníčka. Celá höhenweg je vedena nenáročným terénem, ale zato s krásnými výhledy na okolní kopce i do blízkých údolí. Je zajímavé vidět kopce i ledovce známé už ze zimy.

Konečná bilance cca 90km/6500hm za 8 dnů je myslím pěkným výsledkem. A to nemluvím o množství krásných zážitků, výhledů, fotek, ...

Na fotky se můžete podívat na zde


Den 1 - Neustift - Starkenburger Hütte (2.237 m)

Výstup na Starkenburger H. je ideálním začátkem Stubaier Höhenweg. Tato etapa je poměrně krátká, byť jsme si dali převýšení skoro 1300hm. Ale za 4 hod soustavného stoupání jsme dorazili na naprosto úžasně situovanou chatu, nebál bych se říci jednu s nejkrásnějším výhledem, co jsem kdy navštívil. Z chaty je otevřený rozhled na většinu trasy, kterou jsme se chystali projít. Není nad pivko u chaty s výhledem na okolní kopce. Kudy asi přesně cesta půjde? Jaké budeme mít počasí? Spousta prostoru na otázky a očekávání... Na chatě nás uvítala češka Zuzka, která pomáhala v kuchyni. Pokecali jsme, načerpali potřebné informace a večer ještě dostali koláč. Jak na nás poznali, že zrovna my jsme ti praví na poslední dva kousky, které zbyly v kuchyni? :-) Nástup z Neustiftu je bezproblémový a dá se v pohodě zvládnout i když nepřijedete úplně brzo ráno. Trochu nás zaskočilo plné parkoviště, ale u posledního kruhového objezdu (dále za Billou) jsme nakonec šťastně odložili na týden auto i my.
Převýšení: +1300hm
Starkenburger Hutte

Den 2 - Starkenburger Hütte - Franz-Senn-Hütte (2.147 m)

Vstáváme tak akorát, dáváme snídani a vyrážíme na nejdelší etapu, alespoň pokud se týká počtu kilometrů. Na druhou stranu, převýšení není nijak velké. Hned ve stoupání do sedla Seejoch (2518 m) máme možnost se pokochat pohledem do údolí Oberbergtal, na jehož konci, zcela vzadu, lze spíše tušit než vidět chatu Franz-Senn Hütte (FSH). Alespoň víme, že dnes opravdu musíme něco ujít. V sedle Seejoch vzdáváme vrchol Schlicker Sp. (2804m), hlavně kvůli upozornění na padající kamení. Jako náhradu si dáváme Gamskogel (2659m), který je opravdu po cestě. A pak už jen dolů a dolů. Klesáme na Seducker Alm (2249m), kde je malé milé občerstvení. Bodrý děda na dotaz, jakou že polévku mají, odpovídá „dobrou„, což je zrovna naše oblíbená a tak dáváme dva talíře a piva... Po krátké přestávce pokračujeme klesajícím traverzem až na FSH (2147m). Tuhle část cesty znám již z loňska. Sotva dorazíme na chatu, začíná lehce pršet. Chata je plná a ukazuje se, že Zuzka měla pravdu, když říkala, že teď budeme potkávat každý večer ty samé lidi...
Převýšení: +800hm

Den 3 - Franz-Senn-Hütte - Regensburger Hütte (2.286 m)

Prší. Prší večer. A prší i ráno. Utěšujeme se tím, že třeba přestane a že okolo FSH to stejně známe, nic nového bychom neviděli. Začínáme ukrajovat metry z třetí etapy a jak stoupáme, opouští nás i optimismus. Sice přestává pršet, ale jsme stále v mracích. Foťák netahám, není proč. Nezastavujeme, není proč. Svižným tempem dorážíme přes Schrimmennieder (2714m) na chatu Regensburger, kde jsme asi v 12:30. Ubytováváme se (winterraum) a lelkujeme u kávy, piva a koláčů. Vycházet ven není proč. Chata se postupně plní až po střechu, resp. po sklep, kde je náš winterraum. Ale ještě že nám ho z FSH ochotně zarezervovali.
Převýšení: +700hm
Nad údolím Oberbergtal

Den 4 - Regensburger Hütte - Dresdner Hütte (2.308 m)

Ráno se probouzím a malá sklepní okénka až oslnivě svítí do očí. Nedá mi to a jdu otevřít dveře a ... WOW! Azuro, slunce, výhledy. Počasí jak z reklamy. Startujeme a hned za chatou fotíme co se dá. Škoda včerejšího dne. Přístup k chatě by býval skýtal krásné pohledy a díky dešti jsme ani nedali Pospovu první „trojku“, kterou mohla být Ostliche Knotenspitze (3084m). Nu což, nedá se nic dělat a nemá cenu brečet nad včerejškem, když nás dnes čeká úžasný a dlouhý den. Kocháme se údolím Hochmoos, na jehož konci cesta strmě stoupá na Grawaggruaben (2880m). Konec cesty do sedla je veden nově více vlevo a závěr je místy jištěn ocelovými lany a trochu strmější. O to větší odměnou je výhled, který se ze sedla otevírá na druhou stranu. Habicht (3277m), Zuckerhutl (3432m), Wilder Pfaff (3458m), Wilder Freiger (3418m), ... a další a další kopce známé už ze zimy. V sedle se znovu potkáváme s Češkami, které jsme viděli už včera na chatě, a které jdou na těžko. Hrdinky... Ale každý svého štěstí strůjcem... Ze sedla traverzujeme dlouhou cestou k lyžařské oblasti Stubai. Poslední kopeček přes sedlo v 2506 mnm je už fakt pověstnou třešničkou na dortu a jsme rádi, že poslední. Sestupujeme na Dresdner Hütte , která se přestavuje a byť komfortní, není pěkným ubytováním. Okolní stavby, jeřáby, lanovky, zkrátka lyžařský byznys naprosto kazí atmosféru tohoto místa.  
Převýšení: +1000hm

Den 5 - Dresdner Hütte - Nürnberger Hütte (2.297m)

Ráno nás probouzí řev vrtulníku, který letí se stavebním materiálem dále nahoru. Co dodat... Relativně rychle vypadneme z chaty a potažmo z lyžařského střediska. Dnes nás čekají původní dva krátké dny spojené do jednoho dlouhého. Alespoň se nebudeme flákat. Ve stínu stoupáme do sedla Beil Joch (2676m). Po cestě docházíme borce, který má amputovanou nohu a na rozdíl od nás jde těžší cestou přes vrchol Trogler (2902m). Když ho vidím, nezbývá než obdivovat jeho obratnost, odvahu a schopnost se ve vysokohorském terénu svižně pohybovat. Klobouk dolů... V sedle Beil Joch se otevírá pohled na Zuckerhütl (3505m) a Wilder Pfaff (3458m) a pod nimi ležící ledovec Sulzenau ferner. Vrací se mi vzpomínky na velmi zimní skialpový pokus o Zuckerhutl , ze kterého nás to sfouklo, nedali jsme ho. I v létě rozpoznávám trasu zimního výstupu a musím říct, že je to celkem zážitek stát nad Sulzenau ferner a vidět trhliny, přes které jsme v zimě šli. A vůbec vidět celou výstupovou trasu, jen v létě, bez sněhu. I Sulzenau Hütte (2191m), jejíž winterraum znám ze zimy, vypadá zalitá letním sluncem úplně jinak. O dost lépe, příjemněji, útulněji. Tak tady měla končit dnešní etapa. My však dáváme jen oběd a pokračujeme kolem neskutečně zabarveného jezera Grünausee dále k sedlu Niederl (2680m). Odsud už to máme na chatu jen kousek a z kopce. Chata je krásná alpská klasika. Na terase dáváme jedno rychlé pivko, než sluníčko zaleze za okolní kopce a terasa se dostane do stínu. Ubytováváme se a šťastně se setkáváme se Simonou a Honzou. Od teď jsme na všechno čtyři... Večer přichází bouřka, ve které bych opravdu nechtěl být venku. Kýble vody, kroupy, hromy a blesky. Střecha nad hlavou má něco do sebe.  
Převýšení: +1000hm (spojeny 2 dny)
Neue Regensburger Hutte

Den 6 - Nürnberger Hütte - Bremer Hütte (2.413 m)

Ráno není po večerní bouřce skoro ani památky a my sestupujeme přes Auf die Platten k potoku, abychom mohli vyběhnout do sedla Simming (2764m). Spodní část cesty traverzuje lehce nepříjemné plotny zajištěné místy ocelovými lany. Obzvlášť po dešti je dobré si dávat pozor, kam člověk šlape. Malá jezera ve 2400m jsou úplnou oázou. Stejně jako ostatní skupinky stavíme a svačíme. Travička, slunce, krásné místo. Před Simming Joch se cesta opět strmě zvedá, ale i zde se nedá mluvit o zásadní obtížnosti. Na sedle stojí zavřená stará celnice. Definitivně se nám zatahuje a tak začínáme trochu spěchat k další chatě, kterou už máme na dohled. S prvními kapkami deště dobíháme na terasu Bremer Hütte (2413m) a pak už pršet nepřestane. Jak uvidíme ráno, nahoře nepršelo, ale sněžilo. Chata Bremer Hütte je útulná a vyhlášená svojí kuchyní. Nutno uznat, že naprosto oprávněně. Steak chutnal na jedničku a typické rakouské groestle se čtyřmi volskými oky jako tady, jsem jinde také neviděl. Zde si zkrátka večeři dát musíte a litovat nebudete.
Převýšení: +600hm
Nurnberger Hutte

Den 7 - Bremer Hütte - Innsbrucker Hütte (2.369 m)

Ani ráno není pěkně. Otálíme s odchodem a nakonec opravdu pršet přestává. Vrcholky jsou krásně pocukrované čerstvým sněhem. Vyrážíme do převalujících se mraků/mlhy. Doporučovanou zkratku po ferratě k Lautersee vynecháváme a scházíme do údolí, odkud znovu nabíráme výšku a skoro traverzujeme přes Pramarn Sp. (2504m) k Innsbrucker Hütte . V jednom exponovanějším úseku cesty potkáváme nadprůměrné množství pamětních desek, které více než důrazně upozorňují na nutnost jistého kroku na úzké pěšině. Cesta vede nahoru/dolů a za pěkného počasí se asi dají najít i hezké výhledy. My byli hlavně rádi, že neprší. Odpoledne dorážíme na naši poslední chatu, Innsbrucker Hütte (2370m). Ta je zároveň výchozí chatou na vrchol Habicht (3277m), který si ale necháváme na zimu. Večer posedíme a dáme panáčky na závěr akce. Zítra už je to jen o sestupu -1400hm přes Karalm dolů do údolí, k autu.
Převýšení: +1000hm
Innsbrucker Hutte

Závěr  

Stubaier Höhenweg je klasická „cesta z letáku „. Jedná se ale o velmi pěkně postavené kolečko, které neobsahuje žádné exponované pasáže, maximálně je tak dobré netrpět závratí (v izolovaných místech). Za týden projdete pěkný kus Stubaiských Alp, pokocháte se výhledy na známé kopce a poznáte okolí údolí vedoucího od Neustiftu ke Stubaiskému ledovci.

Nespornou výhodou Stubaier Höhenweg je, že je „natahovací“. Zdatný turista ji může proběhnout i za o dost méně než doporučovaných 9 dnů (vč. 2 dnů na nástup a návrat). Na druhou stranu ale můžete zařadit do programu i výstupy na okolní hodnotné vrcholy (i zaledněné) či klettergarden v okolí chat nebo ferraty a pak vám nemusí stačit na celou cestu ani 14 dnů. Charakter trasy také nabízí dostatek unikových tras, které umožnují skoro každý den sestup do údolí nebo naopak nástup na trasu Höhenweg.

Velmi doporučuji rezervovat místo na chatách předem, byť to není někdy úplně triviální. Během naší cesty byly všechny chaty plné, některé opravdu na doraz. Pokud rezervace nemáte, nechá se zavolat vždy ráno na další chatu, což pro vás rád udělá i personál chaty, na které spíte.

Údolím jezdí Postbus, takže není problém sestoupit dolů a dostat se zpět k autu. Velmi dobré zkušenosti mám i se stopem na krátké vzdálenosti. Více info http://www.stubaier-hoehenweg.at/  



Žádné komentáře:

Okomentovat